Městské domy začaly na náměstí vznikat v průběhu 14. století, celý prostor se ale zaplnil patrně až na konci století následujícího. Původní raně gotická architektura byla dřevěná, první kamenné domy vznikly asi po požáru města roku 1386. K jejich stavbě byl nejprve využíván lomový kámen, později také cihly. Na středověkých parcelách se postupně ustálil typ blokového jednopatrového domu. Tento úzký, hloubkově členěný dům limitovaný rozměrem sousedních parcel, se mohl později rozrůstat pouze do délky nebo do výšky. Jeho průčelí bylo hladké, zdobené patrně malbou, prolomené pravoúhlými okenními otvory s kamenným ostěním. Průčelí domů nebylo ještě členěno loubím, a proto náměstí bylo rozlehlejší než dnes.
Lomeným nebo do půlkruhu zaklenutým portálem se vjíždělo do prostorné dolní síně, zabírající velkou část šířky parcely. Na ni navazoval průjezd vedoucí na dvůr se zahradou.
Pro vývoj telčských domů mělo velký význam ustanovení tzv. mílového práva z roku 1464, které zaručovalo monopol městské řemeslné výroby do okruhu jedné míle od hradeb a vztahovalo se na prodej soli a vaření i prodej piva. Várečné právo, získaly pouze domy na náměstí, které roku 1464 již stály. V souvislosti s touto změnou došlo v pozdní gotice i k úpravám v uspořádání domů. V zadní části dolní síně vznikly prostory určené k výrobě piva . První velký impuls pro přeměnu středověké Telče v renesanční město dal požár, který roku 1530 zničil celou jednu stranu náměstí včetně radnice. Opravy po požárech ve městě se dlouho dělaly individuálně, pravděpodobně v duchu místní stavitelské tradice. Vzájemné střetávání a prolínání pozdně gotického a renesančního slohu se projevilo zejména při stavbě loubí mezi léty 1535 a 1555. Při zaklenutí loubí byla nejčastěji použita křížová klenba.
V 50. letech 16. století sem Zach. Z Hradce povolal italské stavebníky, kteří přinesli s sebou zcela nová řešení fasád, která se na několik desetiletí stala obrovskou inspirací pro zdejší stavitele. Jednotlivé domy začaly být pokrývány malovaným fresko-sgrafitem s figurálními motivy, sgrafitovými psaníčky nebo rustikou.
Domy na náměstí si ponechaly svou funkce obytnou, výrobní a prodejní.
Náměstí zdobí dvě kašny a mariánský sloup.
Dolní kašna, dnes se sochou sv. Markéty, vznikla již za Zachariáše z Hradce, ovšem dřevěná. V dnešní kamenné podobě pochází z r. 1611.
Horní kašna je pozdější, také původně dřevěná, byla do dnešní podoby upravena až v r. 1827 a zdobí ji socha Silena s malými Dionýsem v náručí.
Mariánský sloup, postavený v letech 17 16 - 1720 z odkazu ěšťanky Zuzany Hodové, která věnovala ves vé závěti na tento účel 1000 zl. Na podstavci sloupu jsou svatí Jan Nepomucký, Jakub František,Xaverius, Roch, Sebastián a anděl Strážný. V jeskyni je sv. Rosalie a z druhé strany Maria Magdalena. Na vrcholu oblakového sloupu stojí na zeměkouli P. Maria. Autorem sloupu je David Lipart z Brtnice.

Na nejvyšším místě terénu se zachovala 49 m vysoká, pozdně románská věž kostela z 1. pol. 13. stol. Jedná se o pozůstatek kostela zeměpanského dvorce. V nedostatečně opevněném dvorci měla věž panského kostela v dobách nebzpečí obranný význam. Bývala spojena s dřevěnou obytnou budovou visutým přechodem - lávkou, kterou bylo možno v případě potřeby snadnostrhnout. Věž je zbudována z pečlivě opravovaných kvádrů. Původní kostel byl později nahrazen raněgotickou kaplí zasvěcenou sv. Duchu. Několikrát vyhořel a za vlády Josefa II. Byl zrušen. Dnes slouží evangelické církvi.

Byl dokončen roku 1679. Vznikl na místě staré školy a fary. Chrám svou dispozicí přestavuje jezuitský typ kostela, avšak v Telči je stavba otočena do náměstí boční fasádou, takže zde chybí typické průčelí jezuitských kostelů. Původní raně barokní vybavení kostela se do dnešní doby zachovalo pouze zčásti. Na hlavním oltáři, jež je dílem stolaře Benedikta z Nové říše se nacházel obraz vynikajícho českého malíře Karla Škréty, ten byl později nahrazen obrazem císařského dvorního malíře Daniela Grana
Pod logí kostela se nachází rozměrná krypta, do níž byly spolu s Františkou Slavatovou a jejím manželem Jáchymem Oldřichem pohřbeni významní telčští měšťané a členové Tovaryšstva Ježíšova. V roce 1810 byla krypta otevřena a pozůstatky zemřelých byly přeneseny na hřbitov u kostela sv. Anny.

Nachází se jižně od města v místech zvaných Oslednice. Jeho rozloha je 2733m2, nejsarší z téměř 200 dochovaných náhrobků pocházejí z druhé poloviny 19. století. Do této doby byli totiž telčští Židé pohřbívání na hřbitově u Zadního Vydří. Obsahuje asi 150 barokních a klasicistních náhrobků, z nichž nejstarší pocházejí ze 17. a 18. století. Je zde pohřben i nejznáměnší telčský žid Jakub Lang. U vchodu do telčského židovského hřbitova, obklopeného zdí, se nachází síň, dnes využívána jako obrazová galerie.
Židovská obec v Telči zanikla za nacistické okupace. Dne 15. května 1942 bylo všech 67 dosud žijících telčských Židů deportováno do koncentračního tábora v Terezíně. Jejich památku dnes připomínají keramické desky, umístěné v říjmu 1994 do ambitu farního kostela sv. Jakuba.

V zámecké zahradě se nachází vstup do galerie předního českého malíře, grafika a ilustátora Jana Zrzavého. Jeho raná tvorba byla ovlivněna kubismem, pozdději se pojevuje vliv neoklasicismu i vliv stuia gotických mistů a děl Leonarda da Vinci.

Tento kostel byl založen s největší pravděpodobnosti současně s městem. V pol. 15. stol. po hustiských válkách byl přebudován na typický český dvoulodní kostel, který byl stavěn na hradeckém pnaství a odtud se rozšířil i na jihozápadní Moravu.
Interiér kostela sv. Jakuba byl ve středověku vyzdoben nástěnnými malbami, z nichž některé se zachovaly dodnes. V 18. stol. Byla na věži zřízena meteorologická stanice a bydlel zde i zvoník, který byl současně též ponocným a hrobařem